- Úvod
 
- Plemeno schipperke
 - Standard schipperke
 - Standard
německý  ovčák
 - Naši psi
 - Štěňata - vrhy, odběry
 - Odkazy
 - Kontakt
 - Archiv  


Portrét plemene schipperke

Portrét plemene

Historie plemene ,,Šiperka,,

Podívejte se na video:

https://www.youtube.com/watch?v=10rcMwXf3N4
https://www.youtube.com/watch?v=6tqThXr27DQ

 

Původem plemeno ,,šiperka,, pochází z Belgie. První podrobné historické zmínky o malých, černých, bezocasích psech chovaných v Brüge v 15.století, uvádí v kronice mnich jménem Wencelas. Wilhem von Oranin - Mlčenlivý měl podle jedné legendy vděčit dvěma šiperkám za svůj život, a to proto, že ho včas vzbudily, když byl na něho chystán atentát. V této pověsti se mluví o ,,smolnatě černých psech,, a z toho usuzují příznivci tohoto výjimečného plemene, a vynikajících malých hlídačů, že se jednalo právě o šiperky.

Občas nalezneme šiperku na obrazech vlámských malířů, kteří ji začlenili jako živý element představující selský život na venkově.

Postupně si šiperka našla své místo i ve městech, kde si ji vážili jako hlídače a hubitele krys a myší. Podobně jako v Německu stájový pinč, byla šiperka v Belgii často k nalezení v koňských stájích podél kanálů. Tam byli ustájeni tažní koně, kteří museli tahat nákladní čluny. Z koňské stáje nebylo daleko na člun a tak se stala šiperka i psem lodníků. Odtud byl dle jednoho zdroje stanoven název plemene, slovo ,,schip,, znamená ve vlámštině označení pro ,,malého lodníka,, proto je šiperka též někdy nazývána ,,malým kapitánem,,.

V 17. století se stala šiperka maskotem Crispijnského cechu malých řemeslníků, do kterého spadali především ševci z Bruselu. Členové cechu se scházeli v neděli na ,,Grote Plaats,, v Bruselu k soutěži, která se nekonala za účelem ohodnocení nejlepšího psa, ale o nejhezčí obojek. Ty byly mědí a stříbrem různě zdobené a měly vysokou uměleckou hodnotu. První soutěž tohoto druhu se konala roku 1890. Šiperka tak byla zároveň prvním psím plemenem, pro které byla zorganizována speciální výstava. Takto stoupala popularita šiperky až se stala národním plemenem Belgie.

Móda se ale stále mění a to platí i v chovu psů. V polovině 19. století se šiperka v Belgii hojně chovala a těšila náklonnosti místních obyvatel, ale to se rychle změnilo mezi roky 1850-1900, kdy bylo plemeno málem na vyhynutí.

Roku 1885 se staly šiperky dvorními psy manželky belgického krále Leopolda II.

V roce 1886 byla představena první šiperka na výstavě psů v Anglii.

První i druhá světová válka však zasadily chovu šiperek velkou ránu a v Belgii zbylo jen několik chovatelů tohoto plemene. Chov šiperek ale podpořily chovatelské kluby z Anglie a Ameriky, kam byly šiperky též importovány a získaly zde popularitu.

 

Původ plemene ,,Šiperka,,

Původ plemene není jednoznačný a kynologičtí odborníci stále polemizují zda-li jsou šiperky příbuzné primitivním plemenům- špicům, nebo jejich původ pramení z ovčáckých psů.

Ke druhé variantě se přiklání i J.J.Ormiston, který tvrdí:,, Tento pes je sice malý, ale má povahu ovčáckých psů, ze kterých pochází. V Belgii uvidíme malé groenendaely stejného typu jako šiperka, ,,ship,, je bez pochyb dominantní formou tohoto plemene i proto, že dříve byl větší než dnes.,, Ke stejnému názoru se zřejmě přiklání většina kynologických odborníků dnes, vyplývá to i ze zařazení šiperek do FCI skupiny I. Ovčáčtí a pastevečtí psi.

Na základě mých zkušeností s výcvikem šiperky i německých ovčáku si dovolím tento názor jen podpořit. Šiperky i němečtí ovčáci mají spoustu společných charakterových vlastností a vynikající pracovní předpoklady. Šiperky jsou velmi snadno ovladatelné, velmi učenlivé a přirozeně inteligentní, vyrovnané v povaze . Mají velmi dobré vlohy pro pachové práce , ale i obranu ( překážkou v obraně je pouze jejich drobná tělesná konstituce oproti NO a malá morda, které jim znemožňují účast na zkouškách s oddílem obran). Co se týče temperamentu a živosti, ( ovčáčkáři mi odpustí), nemají konkurenci. Vyrovnat se jim mohou snad jen jejich blízcí, větší příbuzní - belgičtí ovčáci.

 

Jaká je vlastně ,,Šiperka,,?

 Šiperka je malý kompaktní pes, který se vyskytuje ve dvou váhových kategoriích: 3-5 kg a 5-8 kg. Výška v kohoutku se pohybuje v průměru od 31-34 cm.

Srst šiperky je pouze černá, bohatá a tvrdá. Na krku je delší a tvoří límec. Na zadní straně stehen tvoří rovněž delší kalhotky. Proto lze šiperku celoročně chovat venku, bez jakékoli újmy na zdraví.


 

Povahou je šiperka velmi výjimečná. Je to malý sebevědomý a dominantní pes, který však nevyhledává konflikty. Šiperky jsou vynikající hlídači a obranáři. I přes svůj malý vzrůst zuřivě brání vše, co jim bylo svěřeno pod ochranu. Mají silně vyvinutý teritoriální pud a velmi ostražitě sledují každou změnu, která se děje v jejich okolí. Mají rády vyvýšená místa, odkud mohou všechno dění pozorně sledovat a každou nevítanou změnu okamžitě hlásí pronikavým štěkotem, což ne každý nový majitel přivítá s nadšením.

Šiperky vynikají nezdolným temperamentem a radostí z pohybu, velmi rády skotačí a běhají v přírodě na volno. Je možno s nimi podnikat dlouhé výlety, běhání v přírodě i jízdu na kole, člověk však musí mít v patrnosti, že i pes musí svou kondici zvyšovat pravidelným a postupným tréninkem.

Šiperky jsou také skvělí psi na výcvik. Hodí se jak pro dospělé tak i pro malé děti, které je pod dohledem rodičů hravě zvládnou. Je možno je využít téměř na všechny druhy kynologických sportů, sportovně všestranným výcvikem počínaje, agility a tancem se psem konče. Snadno a lehce se učí, jsou inteligentní, rychlé a mrštné a vše dělají proto, aby se zavděčily svému pánu, kterému jsou naprosto oddané.

Někdy šiperky působí jako malí, drsní psi, které nic nerozhází, ale opak je pravdou, jejich psí duše je velmi citlivá. Své emoce dokáží dobře prezentovat řečí svého těla, dobře vyvinutou mimikou a velmi dobře pohyblivýma ušima, které reagují na každou změnu chování jejich pána. Šiperky se také velmi rády mazlí, s oblibou spí se svým pánem v jeho posteli, milují komfort a jsou velmi čistotné. Jejich malou necností je stálá chuť k jídlu a snadno se naučí loudit. Z těchto důvodů mají snadný sklon k obezitě.

Šiperky lze chovat bez jakýchkoli konfliktů s ostatními plemeny psů a druhy zvířat. Je však vhodné, aby s nimi vyrůstaly, zvykly si na ně. Často se píše, že šiperky chovají silnou náklonnost ke koním a rády vyhledávají jejich společnost, dokonce jsou prý dobrými jezdci a rády sdílejí se svými pány vyjížďky na koních a sledují přírodu z koňského hřbetu.Zřejmě tuto náklonnost zdědily po svých předcích, kteří trávili svůj život ve stájích u koní nedaleko říčních kanálů, kde koně tahali říční čluny.

Tak jak šiperky milují koně, tak jsou ale postrachem pro krtky, myši a jiné drobné hlodavce. Dříve byly šiperky hojně využívány myslivci v zemi původu na vyhánění králíků a z podrostů a mlází. Jeden z nejdůležitějších příznivců tohoto plemene na přelomu století , Lous van der Snickt, charakterizoval šiperku v roce 1882 jako ,, smolnatě černého ďábla bez koňského kopyta a ocasu, opravdového čerta pro myši, krysy a krtky a podobnou havěť,,.

Jak je to se ,,Šiperkou,, a jejím ocáskem?

Na výstavách v ČR i v zahraničí se můžete setkat se šiperkami bez ocásku i s ocáskem. Ve většině případů mají bezocasé šiperky ocásek kupírovaný. Lze však najít i jedince, kteří ocásek nemají od narození. V tom případě se pak jedná o genetickou poruchu – anurii (= přírodní bezocasost, která se projevuje u homozygotů). Pokud potkáte šiperku s ocáskem, nosí jej ve většině případů položený na zádech , pokud je šiperka v klidu, volně splývá podél zadních končetin. Oba dva případy, kupírovaný i dlouhý ocásek standard plemene povoluje.

Ať si to chceme či nechceme připustit, kupírování je daleko do historie sahající záležitost módy a jestli si jednou navykli majitelé a chovatelé dívat se na psa bez ocásku, pak ho vidí krásného bez ocásku a těžko už si na jiný obrázek zvykají, to platí samozřejmě i naopak.

Toto téma je především v současné době velmi aktuální, protože orgány ES chtějí kupírování úplně zakázat, v některých zemích je již kupírování ocásků zakázáno (Německo, Švédsko, Norsko, Dánsko aj.).

Z historie plyne jeden praktický aspekt kupírování ocásků u tohoto plemene. Zřejmě to byli námořníci, kteří poprvé psům kupírovali ocásky, a to proto, že pes bez ocasu byl méně schopen v úzkých prostorách na lodi převrátit urovnané a navrstvené přepravované zboží. Ať je tomu již jak chce, skutečnost je taková, že šiperka téměř 300 let běhá po světě bez ocásku.

 

 
Ing. Ludmila Mašatová
 Otovická 60,360 10 Karlovy Vary
 Czech Republic


 +420 777 116 804
 info@schipperke-animo.cz